MESHUGGAH

BIOGRAFIE

Meshuggah vznikli v roce 1987, ve Švédsku (konkrétně v městě Umea) a to ve složení; Fredrik Thordendal (kytarista), Peter Nordin (basa), Jens Kidman (zpěv). V tomto složení vydali v roce 1989 svoje debutové EP. V té době hrál na kytaru také Jens Kidman. Umea má zdravou hudební scénu a mnoho lidí zde poslouchá rockovou muziku. Podle Jense Kidmana je tam mnoho kapel, to proto, že tam není co dělat. Mnoho lidí hraje ve skupinách, ale jen málo z nich, je známých mimo město. Většině hudebníků, kteří se snaží něčeho dosáhnout, nezbývá nic jiného, než opustit město... Po vydání Psykisk Testbild z roku 1989, byli Meshuggah slyšet čím dál častěji. V té době patřila mezi jejich vlivy hlavně Metallica. Po vydání Contradictions Collapse, se k Meshuggah připojil bubeník Tomas Haake. Skupina podepsala smlouvu s německým labelem Nuclar Blast, který se specializuje na metalové skupiny. Nahrávací společnost ale nedělala nic, aby podporovala album, které se špatně prodávalo... V roce 1994, vydávají EP s názvem None. Mezitím si ale Fredrik Thordendal uřízl špičku levého prostředníčku (je tesař). Fredrikův prst byl sešít a on je do jisté míry schopen nadále hrát. EP Selfcaged, bylo vydané v dubnu a květnu roce 1994. Vydání bylo o rok zpožděné, kvůli nehodám. V lednu 1995 skupina vyjela na krátké evropské turné, které organizoval jejich label. Mezitím vydali album Destroy Erase Improve. Během roku 1996 byl Fredrik zaneprázdněný prací, na svém sólovém albu. Které bylo vydané v roce 1997. Fredrik pak příležitostně vystupoval v jejich rodném městě (Umea). Poté Meshuggah vydali několi nahrávek; Destroy Erase Improve, The True Human Design. A Fredrik vydal svoji sólovku Sol Niger Within. To se psal rok 1997. V roce 1998 se ke skupině přidal nový člen, Gustaf Hielm, ale nevydrřží dlouho. Kapela připravila reedici alba Contradictions Collapse doplněné o mini EP NONE. Ve stejném roce stíhá kapela dopravit na svět CHAOSPHERE, na kterém je už viditelný posun dál, a předkapelou se začínají otevírat nové možnost. Po delší dobu Meshuggah mlčí, aspoň co se týče albového projevu, až v roce 2001 kdy se vrací, znovu s oprašovanou kompilací tentokrát RARE TRAX. Poté nastává znova ticho až do dalšího roku (2002) kdy vychází NOTHING, album které definitivně mění tvář Meshuggah a kapela se může dát přívlastek "progresive", na této desce kapela objevuje kouzlo středního tempa za použítí 8-struných kytar. Ostre riffy se valí ze všech stran podpořené zpěvem a texty, o kterých se v bookletu nedočtete, vlastně o ničem prostě NOTHING. Kapela se objevuje po této desce na putovním ozzfestu. Další deska, jak už u Meshuggah býva je buď výběrovka nebo EP, tentokrát je to EP a asi nejzásadnější v celé tvorbě. Pojmenováno jednoduše "I", vyšlo v roce 2004 jedna skladba dlouhá 21 minut a plná totálních disharmonií, pekelně zběsilých bicích, tvaroných pomocí metronomu, kytary bortí všechno konveční tvoření sól, jsou to vlastně anti-sola, jak je zmiňováno v mnoha recenzích. Basa nesmiřitelně burácející a zpěv, který je v souladu s ostatními nastroji se vlastně stává nástrojem samotným. Mini "album" je opěvováné četnými kritikami, kapela je na špici metalového progresu a vlastně metalu vůbec. Překoná se? To mělo ukázat další album, které přišlo hned krátce poté a to letos. Deska nese název Catch 33. Kovová filozofie, nebo snad meditace, všechno v jednom a nic, skvělé dílo, polovinou alba se valí jeden rif a dodává tomu chuť monotónosti, jenže to by nebyli Meshuggah, aby tu monotonost nedovedli do dokonalosti, krátke jemné vyhrávání si ze všim co jde kolem, elektornicky "zničen-zkrášlen" zpěv v 7 skladbě a poté se další, nekončíci salvy nezkrotných riffů, zakonečené až končící sum. Desku pojí zvláštnot a to, že bicí jsou komplet naprogramování přes program vytvořený samotným bubeníkem Tomasem Hakkem, nutno dodat že zvuk je skvělý, lepší než u mnohých jiných alb. A kritiky?... Opět recenze plné skvělých ohlasů. Kapela je na špici a nesleze z ní! Co si pro nás připráví příště, když todle dle slov kapely ja vlastně experiment...?